Územní potřeby a výzvy

VÝROBA A MECHANIKA

Výroba a strojírenství zůstávají základními pilíři české ekonomiky. Rostoucí role digitálních technologií při orientaci v postpandemickém prostředí je pro podnikatele v těchto odvětvích zásadní. Nástroje, jako je vzdálený přístup a rozšířená realita (AR), usnadňují spolupráci mezi vzdálenými specialisty a pracovníky na místě, čímž zlepšují školení, provoz a údržbu. Tyto technologie také umožňují výrobcům rychle se přizpůsobovat měnícím se požadavkům trhu.
Těžký průmysl významně přispívá k znečištění životního prostředí, přičemž Česko patří mezi země s nejvyššími emisemi oxidu uhličitého na obyvatele v Evropě. V souladu se Zelenou dohodou pro Evropu musí Česká republika zintenzivnit úsilí o snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 55 % pod úroveň z roku 1990, což činí ekologizaci výrobního sektoru naléhavou prioritou.
Hlavními územními výzvami je proto pokračovat v digitální transformaci a podporovat udržitelné postupy ve výrobě a strojírenství.
Průzkum AMSP ČR a IPSOS z roku 2023 ukazuje, že české malé a střední podniky a podnikatelé si uvědomují význam digitalizace, ale v přijímání technologií stále zaostávají za konkurenty z EU o přibližně 20 %.
Česká republika zároveň vyniká na globální úrovni svou excelencí ve výzkumu umělé inteligence a hostí přední instituce, jako jsou Brain4Industry (Fyzikální ústav AV ČR), Inovační centrum kybernetické bezpečnosti (České vysoké učení technické), Laserové centrum HiLASE a výzkumně-inovační klastr STAR.
Navzdory podpůrným politikám zůstává přizpůsobení pracovní síly rychlým technologickým změnám nadále náročným úkolem. Úroveň terciárního vzdělání v zemi zaostává za průměrem OECD a účast dospělých na celoživotním učení klesá. V oborech strojírenství, mechaniky, IT, matematiky a technologií přetrvává nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Navíc více než polovina absolventů pracuje mimo obor, který vystudovali, což naznačuje nesoulad mezi vzděláním a potřebami trhu práce.
Nezaměstnanost zůstává relativně nízká, avšak mírně vzrostla z 2 % v roce 2019 na téměř 3 % v roce 2024. Podíl mladých lidí mimo zaměstnání, vzdělávání či odbornou přípravu (NEET) se pohybuje přibližně na úrovni 7 %. Přilákání talentů je dále omezeno převážně homogenní strukturou kvalifikované pracovní síly a odmeřenou otevřeností vůči imigraci.
Souhrnně lze říci, že územní priority České republiky v oblasti výroby a mechaniky zahrnují urychlení digitalizace, posílení udržitelnosti a lepší sladění vzdělávání s potřebami trhu práce. Pro řešení těchto výzev bude klíčové posílení sítí, výměny znalostí a spolupráce s evropskými partnery a výzkumnými centry.

AUTO – MOTO

Automobilový průmysl je jedním z nejdůležitějších odvětví v České republice. Představuje více než 20 % objemu výroby, přímo zaměstnává více než 120 000 lidí a při plném využití kapacit vyprodukuje více než 1,3 milionu osobních automobilů ročně. Celkově tento průmysl představuje 35 % české ekonomiky. Velmi významně také přispívá k českému exportu.

Páteř automobilového průmyslu v České republice dnes tvoří tři výrobci osobních automobilů – Škoda Auto, TPCA a Hyundai. Kromě nich je automobilový průmysl v České republice zastoupen také výrobci nákladních vozidel Tatra a Avia, výrobci autobusů Iveco a SOR a výrobcem motocyklů JAWA.

Propojené a digitalizované provozy již pomohly automobilovému průmyslu překonat období pandemie. Díky pokročilým výrobním technologiím byli výrobci automobilů schopni rychle přizpůsobit své provozy a zahájit výrobu naléhavě potřebných osobních ochranných prostředků pro zdravotníky a další pracovníky v první linii.

S postupem času se role digitálních technologií při zvládání následků pandemie COVID-19 a dalších neočekávaných událostí stává pro výrobce automobilů stále důležitější. Například když se společnosti snaží snížit počet lidí v továrně, nástroje pro vzdálený přístup a rozšířenou realitu (AR) mohou umožnit vzdáleným pracovníkům spojit se s personálem továrny, aby mohli společně řešit školení, provoz a údržbu. Digitální technologie však mohou být také velmi užitečné při rozvoji provozu automobilek, které se snaží držet krok s požadavky trhu.

Bohužel těžký automobilový průmysl v Česku přispívá ke znečištění ovzduší, protože je největším producentem oxidu uhličitého na obyvatele. Jedním z dílčích cílů Zelené dohody je snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů nejméně o 55 procent pod úroveň z roku 1990, a proto je naprosto zásadní vynaložit veškeré úsilí na ekologizaci průmyslu v České republice, aby bylo možné těchto cílů dosáhnout.

Dvěma hlavními územními potřebami České republiky jsou tedy pokračování v digitalizaci tohoto odvětví a jeho ekologizace.

Od roku 2014 sleduje Evropská komise pokrok členských států v oblasti digitalizace ve zprávách o indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI). Ve zprávě za rok 2020 se Česká republika posunula z 18. na 17. místo v celkovém pořadí, ale stále se nachází v dolní polovině žebříčku. To je patrné zejména v oblasti přijímání konkrétních digitálních technologií.

Podle celostátního průzkumu, který v roce 2020 zorganizovala AMSP ČR ve spolupráci s agenturou IPSOS mezi 100 malými a středními podniky a osobami samostatně výdělečně činnými, berou podnikatelé téma digitalizace velmi vážně. Čeští podnikatelé si uvědomují význam a přínosy digitálních nástrojů pro všechny činnosti a oddělení ve svých podnicích. Malé české firmy však zaostávají v digitální gramotnosti. České firmy zaostávají v několika aspektech digitální společnosti, např. mají až o 20 % nižší úroveň využívání moderních technologií ve srovnání se svými konkurenty v EU.

Na druhé straně je Česká republika považována za jednoho z lídrů v oblasti umělé inteligence a disponuje rozsáhlým výzkumem v této oblasti, působí zde špičkoví světoví odborníci a vědci a nachází se zde přední výzkumná centra a výzkumné infrastruktury (např. Brain4Industry při Fyzikálním ústavu AV ČR, Inovační centrum kybernetické bezpečnosti ČVUT v Praze, Laserové centrum HiLASE, výzkumně-inovační klastr STAR aj.). České firmy a start-upy dnes mají světu co nabídnout v oblastech s vysokou přidanou hodnotou v AI a robotice. Tento návrh vnímáme jako způsob, jak propojit oba tyto světy a umožnit přenos know-how do sektoru pokročilé mechaniky.

Jednou z klíčových cest, jak dosáhnout digitalizace a ekologizace automobilového, mechanického a pokročilého mechatronického sektoru a jak dosáhnout úrovně ostatních evropských zemí, je výměna osvědčených postupů, znalostí a know-how, jakož i vytváření sítí a budování nových vztahů s malými a středními podniky, centry, vědeckými a akademickými centry a dalšími odborníky z různých oblastí po celé Evropě, jako je CoVE. Tento projektový záměr je způsobem, jak se učit od ostatních v oblastech, ve kterých Česká republika zaostává, a také způsobem, jak poskytovat know-how ostatním v oblastech, ve kterých je Česko silné.